Pamatujete tu dobu, kdy se lidé rádi scházeli a vytvářeli vzájemně určité komunity, které si vzájemně pomáhali, podporovali se a veselili se společně? Byly to party zedníků, horníků, myslivců, lesníků, žen uklízeček, prodavaček, maminek na mateřské, krejčí atd… Studovaných lidí moc nebylo, přesto se lidé různých řemesel vzájemně spolu scházeli a pomáhali. Byli tady pro sebe. Věděli, že si nemají co závidět, všichni na tom byli stejně a proto se podporovali a pomáhali si. Jeden stavěl dům, jeho parta mu přišla za guláš a pivo odpoledne pomoci. Lidé měli mnohem více práce, než má dnešní společnost. Jen uvařit oběd byl běh na celé dopoledne. Zatopit v kamnech, zabít slepici, očistit ji, uvařit vývar, zadělat těsto na nudle, zajít do zahrádky pro zeleninu,…atd. O péči o děti nemluvě. Neustále přepírání a vyvařování oblečení bylo na denním pořádku. Lidé byli unavení, ale šťastní. Méně nemocní, méně smutku, méně depresí, více života a více lásky.
Dnešní lidé žijí tzv. na autopilota. Každý sám pro sebe, bez větších zájmů o život . O svých sousedech vědí většinou samé mylné informace , přičemž čím větší potíže sousedé mají, tím lepší sousto pro drby a radost.
Lidé chodí do práce, z práce domů, doma pustí TV, uvaří si kávu a celé odpoledne plkají na sítích o svém nedobrém šéfovi a katastrofálním kolektivu. Do společnosti se nehrnou. Vytvořili si jakousi fiktivní virtuální realitu sebe sama, kde díky různým filtrům a úpravám jsme všichni jako ze žurnálu. Fotíme si úsměvy v zaslzených srdcích. Užíváme antidepresiva , ale kdo je dnes neužívá? To je přece dnes normální. Lidé si raději půjčí z banky, než-li od vlastní rodiny. Většina lidí žije na dluh, ale to je dnes přece také normální . Vše co děláme , to jak žijeme, nám přijde normální. Ale proč se potom cítíme tak „nenormálně“ zle. Žijeme na autopilota. Děláme co musíme , mluvíme, co si myslíme, že druzí chtějí slyšet. Kupujeme co vidíme u druhých a tímto tempem přežíváme ze dne na den.
Často si sama zastesknu, jak moc mi chybí kolem lidé dobrých srdcí. Jak málo jich je. Jak moc si tito lidé přejí žít mimo tuto společnost. A tito úžasní srdeční lidé, jsou pro ostatní ti „divní“ . Lidé mající duši, lásku, srdečnost a radost jsou prostě divní. Tyto vlastnosti, po nichž všichni toužíme jsou dnešním světem nepřijímány. Pokud nemáte dluhy, problémy a deprese, nemáte si s kým promluvit. Jen se podívejte na televizní reklamy. Ukazují vám to, co vám naše politika potřebuje podsouvat. Léky bez předpisu, úvěry do minuty, erekce kdykoliv bez pocitu, vše na splátky. Protože mít zdravotní potíže je normální, potřebovat peníze a nemít je normální, mít sex kdykoliv a s kýmkoliv je normální,… Zamysleli jste se někdy proč nejsou v reklamách upoutávky na lepší práci, lepší zdraví bez léků, lepší vztahy mezi lidmi? Protože to nevydělává státu peníze. A většina lidí přesto takto žije, jako autopilot, kterému řídí život co vlastně? Komupak jste to svěřili sílu a moc nad svými životy?